Internet
June 14, 2008
www.pragueout.cz
turban
GOTTFRIED HELNWEIN: TEMNÝ ROCKER V GALERII RUDOLFINUM
V zrcadlovkách a s šátkem kolem hlavy připomíná Helnwein - výtvarník, performer a také majitel starého irského hradu, kde si celebrity podávají kliku - nějakou zazobanou rockovou star. Jeho temné a provokativní obrazy lákají média i nejširší veřejnost jako můry černé světlo za bílého dne. Výstava potrvá do konce srpna. Uvnitř ukázky.
Všechny ty hyperrealistické obrazy a fotografie v sobě mají něco nezdravého a při výstavě v rodném Rakousku mu je také v 70. letech jeden návštěvník přelepil cedulkou s nápisem "entartete Kunst (zvrhlé umění)", kterým nacisté častovali téměř každé zajímavější moderní dílo i celé výtvarné směry. Zdeformované tváře, rouhačské obrazy, kde kolem blonďaté madony stojí nejvyšší pohlaváři Třetí říše, zmučené a krvácející děti a Mickey mouse v horrorovém provedení, vzbuzují silné emocionální a často odmítavé reakce, zvláště v Rakousku a Německu. Jednou z nejtypičtějších je příhoda z Kolína, kde k 50. výročí od křišťálové noci, kdy v celém Německu vzplály židovské synagogy, vztyčil velkoformátové portréty děti, jako připomínku nevinných obětí koncentračních táborů. Hned druhý den v noci někdo všem dětem na obrazech symbolicky proříznul hrdlo. Helnwein tu červenou linku na obrazech ponechal a vandal tak celé události jenom přidal aktuální rozměr. Odmítavé a pohoršlivé reakce totiž nebudí samotné „nezdravé“ dílo Gottfrieda Helnwiena, ale obrazy, které si jeho diváci nesou ve svém podvědomí.
Henlweinova patologie je skoro bezprostřední reakcí na vražednou lhostejnost, s níž se veřejnost staví ke své minulosti a odvráceným stránkám vlastního života. Když v roce 1980 publikoval v jednom časopise obraz mrtvého dítěte s hlavou v talíři s jídlem, vzbudil tím okamžitou debatu po celém Rakousku. Helnwein ale jen reagoval na rozhovor s rakouským psychiatrem Heinrichem Grossem, který připustil, že za nacistů sprovodil ze světa stovky dětí a ještě zdůraznil, že tak učinil humánním způsobem podáním jedu v jídle. „Neměl jsem ani problém s tím, že je někdo dost šílený, aby podobnou věc provedl. Můj problém byl v tom, že v téhle zrůdnosti nikdo problém neviděl. Lidé si to vyslechli, ale nenásledovala žádná reakce. Ani jediný protestní dopis. Ve stejné době dostala národní televize 3500 stížností, protože se v ní moderátor objevil bez kravaty…Když jsem pak publikoval obrázek holčičky s hlavou v talíři jídla, byli lidé najednou vzrušení a spustilo to diskuzi, která po letech vedla k výpovědi zmíněného psychiatra…zdá se, jakoby obrazy byly někdy silnější než slova,“ uvažuje Helnwein v rozhovoru pro časopis Start.
Epiphany III (Presentation at the Temple)
mixed media (oil and acrylic on canvas), 1998, Albertina Museum, Vienna
Podobnou provokací spící bestie v duších spořádaných občanů jsou i Henlweinova zpracování náboženských motivů, které umělec zasazuje do nacistických kulis. Existuje snad lepší výsměch rakouskému katolickému tradicionalismu, který až na výjimky mlčky přijal totalitní pohlaváry a namnoze s jejich ideologií spolupracoval, než madona s malým Hitlerem coby novým Kristem tisícileté říše?
Henlweinova provokativnost dokonale zapadá do specifické tradice rakouských umělců, kritizujících pokrytectví a měšťáctví rakouské společnosti. Snad všichni rakouští spisovatelé, dramatici i výtvarníci, od Roberta Musila, Schieleho, přes Bernharda, až po Elfride Jelinek se vyznačují divokým sarkasmem a úpornou kritikou společenských poměrů. Ta ovšem jenom kompenzuje spořádanost a čistotu rakouských městeček, z jejichž sklepa vycházejí občas na světlo násilníci typu Josefa Fritzla nebo Wolfganga Priklopila.
Přímou návaznost mají Henlweinovi práce na tradici rakouských akcionistů, jedné z nejdrsnějších a nejnesmlouvavjších uměleckých skupin 60 let, která zosobňovala kritiku mladé generace vůči smířlivým postojům veřejnosti k její nacistické minulosti. Jeden z jejích členů Rudolf Schwarzkogler, balil stejně jako Henlweinovi svoje objekty do nemocničních obvazů a v jedné z performancí si rozřízl tělo žiletkou, vrhnul se proti topení, u kterého pak zraněný a zakrvácený pil svoji moč. I Henlwein se v rámci radikálního body artu pořeže žiletkou a jeho nejslavnější autoportréty ho představují jako zabandážovanou a chirurgickými nástroji prošpikovanou mumii.
V dalším vývoji se ale jeho radikálnost vyjadřuje už jen na obrazech a fotografiích a Helnwein svou pozornost přesunuje k popkulturním ikonám a archetypickému obrazu dítěte. Svou výchozí pozicí patří k subverzivnímu umění, představovanému jmény jako Antonin Artaud, Yukio Mishima nebo William Bouroughs, kteří působili v undergroundu, ale později spíš zapadá do prostředí rockových hvězd typu Rolling Stones, Scorpions, Rammsteins a dalších zazobaných stars a rebelů z MTV, kteří Helnweinovy obrazy využívají i na svých albech. V poslední době tvoří jakýsi evropský doplněk mediálního punkera Marylina Mansona, se kterým také úzce spolupracuje a jehož fotografie můžete vidět i v Rudolfinu. Henlweinova warholovská inklinace k celebritám a popkulturním symbolům byla přesto patrná už v jeho raných pracích.
Nejvíc se to týká jeho fascinace kačerem Donaldem a myšákem Mickeym. „ Narodil jsem se po válce. Vídeň byla obecně ponořená v hluboké depresi. V mých nejranějších vzpomínkách bylo skoro všechno tmavé a všichni dospělí byli oškliví, mrzutí a hrubý. Nikdo moc nemluvil, každý jakoby se oddával hlubokému smutku a všechno bylo těžké a smrtelně vážné. Amerika představovala v té době mytický svět moderních zázraků a divů. Byli tam krásní rebelující andělé jako James Dean, Brano a dívky nezemské krásy – věci, které jsme v našem reálném světě nikdy neviděli. Pro mnoho mých přátel to bylo i setkání s bytostí, která byla i největší inspirací: s kačerem Donaldem."
Zaměření na tyto moderní kulturní ikony a nejdůležitější psychologické a společenské události své doby a jejich reinterpretace ve světle temných stránek lidské bytosti a dějin, dělá z Henlweina i jednoho z nejzajímavějších umělců 20. století. Těžko říct jestli jeho provokativnost nevymizí s dobou, kdy si budou kačera Donalda a totalitní atmosféru 20, století připomínat už jen historici. Jeho obrazy ale bezpochyby zůstanou důležitým komentářem svojí doby, kterým si Helnwein udělal slušný zářez do dějin umění. Stejný zářez si pak může na pažbu udělat i galerie Rudolfinum tím, že Helnweina představila českému publiku.
Více o výstavě čtěte zde
turban
Epiphany I (Adoration of the Magi)
mixed media (oil and acrylic on canvas), 1996, Denver Art Museum




back to the top