Internet
July 1, 2008
EX
Czech Republic
Kristof Kintera
GOTTFRIED HELNWEIN - ANGELS SLEEPING
Kdybych měl jedním slovem charakterizovat práci rakouského malíře Gottfrieda Helnweina, stačila by mi na to pouhá tři písmena – ZLO. Zlo ve všech možných jeho podobách a tvarech. Zlo, které je současně odpuzující i přitažlivé, každodenní, samozřejmé, přirozené … „takzvané zlo“. Přestože je Helnwein především malířem, lze v jeho rané tvorbě vysledovat silný vliv tzv. Vídeňského akcionismu – uměleckého hnutí, které sdružovalo performery, fotografy a filmaře a jež se ve svých projevech zabývalo hojně tématy sexu a násilí (Schwarzkogler, Nitzch, Brus, Kren). Dá se říci, že Helnwein přenesl antiumělecké brutální akcionistické propriety nazpět do sféry konzervativněji posazeného umění a také uměleckého trhu (potenciál komodifikovatelnosti olejomalby pochopitelně značně přesahuje komerční možnosti performance).
Helnwein proslul už v sedmdesátých letech hyperrealistickými plátny zobrazujícími zkrvavená, obvazy zafačovaná děvčátka, která byla v jeho interpretaci symbolickým vyjádřením dětské bezbrannosti. Řada Helnweinových výstav, především těch s odkazy na násilí na dětech a pedofilii, vzbudila už během umělcových začátků veřejné pohoršení a byla předčasně uzavřena. Zlé jazyky tvrdí, že rakouské mentalitě jsou úchylky tohoto druhu tak nějak vlastní – v poslední době zazněl tento poněkud xenofobní názor v souvislosti s aférou Fritzl, výstava je tedy více než aktuální.
Dlouhodobě je jedním z významných témat umělcovy práce také zkoumání nacistické ideologie ve vztahu k současné (nejen) rakouské společnosti. Galerie Rudolfinum, místo bývalé kanceláře zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (dnes v ní sedí ředitel galerie a kurátor přehlídky Petr Nedoma), je tak pro Helnweinovu retrospektivu místem přímo ideálním. Umělec dokonce pro výstavu vytvořil speciální obraz, na němž si Heydrich doprovázen prezidentem Háchou prohlíží obří dětskou panenku (golemovu dceru).
Dalším Helnweinem kriticky reflektovaným fenoménem je americký sen a současná konzumní společnost. I k těm se však umělec vyjadřuje především prostřednictvím odkazů do minulosti – zejména do padesátých let, případně do mytologie Studia Walta Disneyho. Monumentální obraz Mickeyho s vyceněnými zuby je hutným symbolickým ztvárněním konzumního molochu.
Tvorba Gottfrieda Helnweina zůstává dodnes plná rozporů. Její transgresívní povaha, jež umělci přinesla světový věhlas (v kladném i záporném smyslu), je současně zpochybněna možná až příliš dokonalým řemeslným zpracováním a ohromným patosem přecházejícím často do čistého kýče. Přesto mne osobně návštěva výstavy potěšila – ocenil jsem především možnost prohlédnout si obrazy, jež dobře znám z reprodukcí a knih (nebo z obalu LP skupiny Scorpions), na vlastní oči. Petru Nedomovi se navíc v rámci výběru vystavených děl podařilo vymáčknout z Helnweina opravdu to nejlepší, nejkonceptuálnější. S jednou výjimkou – za největší slabinu jinak zajímavé expozice považuji zařazení komerčních fotografií popového zpěváka Marilyna Mansona.
GALERIE RUDOLFINUM
DO 31. 8. 2008
Alšovo nábřeží 12 » Praha 1 » www.galerierudolfinum.cz
Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18




back to the top