Umělec sám je dlouhodobě zaujat tématem nacismu a tím se opírá i jiná odvětví zla. Je snad i náhodou, že při koupi vstupenky zdarma získám i pohlednici s Reinhardem Heydrichem? Obraz, na němž si Heydrich doprovázen prezidentem Háchou prohlíží obří dětskou panenku tzv. golemovu dceru? Vidíte, téměř se říšský protektor Reinhard Heydrich vrací zpět do své kanceláře… po tolika letech, alespoň na pohlednicovém papíře a jako olejomalba ve své rozsáhlé originalitě.

Dalším zajímavým aspektem výstavy je pozastavení se nad oblíbeným strašákem Mickeyho. Jak já jako malá Mickeyho zbožňovala. S vyceněními zuby už tak přítulně nevypadá. Pravda oddych, pakliže se však zaměříme hlouběji do konzumní společnosti, úsměv mě přechází. Kolik takových postaviček sešrotovalo nás, kterým sice pravda Mickey mouse nebyl přístupný důsledkem socialismu, avšak vládly tu jiné zrůdičky. Co nebylo dříve, dohání nás mílovými kroky nyní.

Výstava zajímavá, kvalitně propracovaná, šokující se zmatením pocitů dohromady. Co si o tomto díle vlastně myslet? Doražena jsem však teprve byla posledním výstavním sálem, kde se už tak šílená osoba Marilyn Manson převléknul do ještě více šokujících ztvárnění a vyobrazení, až se tomu člověk musel začít podivně a zkřiveně smát. Působivé, děsivé a je to něco, na co jsem hypnotizovaná civěla hodně dlouho…

Spící andělé.